opět neveselé téma s krásným a jemným humorem

Jo, pamatuju. Roušky v obalu připomínajícím Coldrex, 500Kč/4ks, mizely třetí kosmickou rychlostí, a chrochtalo se též. Když došlo na pandemickou vakcínu, srandičky se rozšířily i na používání jedné jehly pro víc lidí. Jestli jsem ji měla, se už nedozvím.

Vím, že se říkalo, že tu chřipku mělo tehdy mnohem víc lidí, než udávaly statistiky, protože v tu dobu řádila i normální chřipka. Kdo neměl komplikace, tomu i ta prasečí proběhla bez krevních odběrů a vyléčila se normálním vyležením. Tehdy mi epidemioložka vysvětlovala, že podobně jsem ji chytla já. Prostě mě nakazil někdo - nejpravděpodobněji v knihovně - kdo měl mírnější průběh, zatímco mě to zdecimovalo. A protože jsi taky lidem blízko, je možné, že jsi ji fakt měla.

Taky se nesměju. Na loňskou chřipku, která sice neměla žádné kódované jméno jako třeba HŇUP01BLB, ale přesto řádila počátkem roku a rychle přecházela do akutních plicních problémů, málem zemřela maminka mojí ženy. A bohužel na ni zemřela jiná příbuzná, krásná a nesmírně milá žena, kterou jsme všichni hluboce oplakali a mnozí říkali, že jsme ztratili anděla. Útěchou snad je jen to, že tento anděl je velmi pravděpodobně tam, kam skuteční andělé patří.

Tak to je mi, Marku, opravdu moc líto. Přesně kvůli tomu vždy bojuji za to, aby nakažení lidé chřipku doma vyleželi, protože mohou nakazit jiného člověka, pro kterého může být virus fatální. Nemám ráda takové ty "hrdiny", kteří prostě nemůžou zůstat doma a opravdu musí do práce. Jsou na sebe hrdí, že je hned tak něco pod peřinu nedostane, že oni s tím bojují za pochodu a je jim úplně jedno, že tímto přístupem můžou ohrozit nejen na zdraví, ale i na životě, další lidi.

Zdravím, Zdenko. Taky se nesměju, ale pár lidí s rouškou přes pusu mě v Praze "zarazilo". A pomeranče a mandarinky se daj po oloupani sníst a ke kůře privonet. To s rouškou nezazijeme...

I já Vás zdravím, Marku! A víte, jak se s rouškou divně komunikuje, o smíchu nemluvě.

Ty máš dar, že i neveselé věci dokážeš tak mistrně podat

Děkuji, Jitu. Jo, někdy to vyjde.

Jak jste se dostala do styku s prasečí chřipkou? Měl ji někdo ve vašem okolí? Moje vnučka mela chripku v prosinci. Dva týdny s horečkou. Syn prodělal asi před čtrnácti dny něco jako chřipku, ale po dvou dnech se cítil lépe a vyrazil opět do práce. Dneska volal, je mu moc zle a jel na pohotovost. 39 horečky, kašel apod. Cekam, až mi zavolá, co je s ním. Mám starost, tvrdí, že není vůbec možne aby se dostal do styku s někým z Cíny,ale i chripka je velice špatnéa nebezpečné onemocnění.

Ivanko, to bylo před 10 lety, kdy ta chřipka letěla světem, dost se na ni i umíralo. Já mám ty bacily z první ruky, protože v knihovně obsluhuji každý den spoustu čtenářů. A pomalu každý druhý, kdo jde od lékaře, se u nás zastaví pro něco ke čtení, aby se v posteli nenudil. A až když odchází, tak nám mezi dveřmi svěří, že má horečku, byl u doktora, dostal antibiotika a už se těší, až si lehne. To jdeme s kolegyní vždy do kolen a větráme a větráme . Já jsem vloni od dětí v knihovně chytila takovou tu "obyčejnou chřipku." Byla taky hrozná. Na tak vysoké horečky už nejsem stavěná. A protože mám astma, tak mi dá každý virus pěkně zabrat.

Vašemu synovi přeji brzké uzdravení, ať to brzy odezní.

Zdeni, napsala jsi to již vesele, ale když na nás přijde nemoc a úplně nás na nějaký čas vyřídí, to nás i okolí, které se případně o nás stará, rozhodně humor přejde. Tak vitamíny, prevence a hlavně lidskou ohleduplnost. Ta občas velmi pokulhává.

Milá Soni, máš naprostou pravdu. Ale jak píši Ivance, tak já to mám v knihovně od čtenářů z první ruky, myslím ty bacily. Nevěřila bys, kolik dospělých kašle a kýchá, aniž použijí jakékoli přikrytí úst a nosu. to se kolikrát člověku ani nechce věřit, když to vidí.

Zdeni, máš krásný dar brát všechno s humorem. Pobavil jsem se, i když mi Tě bylo dodatečně trochu líto

Jeníčku, to jsi hodný. Ono to tehdy popravdě moc k smíchu nebylo. Když jsem si volala tu záchranku, měla jsem pocit, že melu z posledního. Když mě pak pouštěli z nemocnice, byl to jeden z mých nešťastnějších dnů.

Zdeni, samotka ,to pro mě není... já si ráda povídám ...

No, život mi ještě ukáže ...

Vlastičko, však já se taky ráda družím, ale tehdy to bylo nezbytné. A nakonec jsem ten klid ocenila, protože mi bylo tak strašně zle, že jsem ani mluvit nemohla, i kdybych chtěla. Jsem ráda, že to je již jen vzpomínka a dobře to dopadlo.