Karma.Dekuji za vzpominku na pana Vyčítala i na dávno mrtvý Dikobraz....to jsme byli tak trochu kolegové.

Jéé, moc prosím, připomeňte mi...

Děkuji.

Zatracenej život. (Poslouchám od včerejška na youtube.) -:)

Zdeni, díky za důstojnou poctu panu Vyčítalovi. Ano, při zprávě o jeho odchodu mi bylo smutno.

Maruško, tohle se člověka prostě dotkne a rozesmutní, to jinak nejde, viď?

Krásně jste to napsala, Zdeňko. Díky

Děkuji Vám, Marku.

Občas jsem zašel do hospůdky za Florencí kam také chodíval. A tam jsem jej jednou požádal, zda by mi nenakreslil obrázek. A kupodivu neměl nic proti tomu. Jediný problém bylo sehnat vhodný papír, protože to bylo v době kdy se ještě dělaly čárky na pivní tácky. Ale řešení se našlo. Dveře na WC byly označeny příslušným nápisem na vyvěšené čtvrtce papíru. A tak jeho originální obrázek postavičky s půllitříkem, jeho podpisem a humorným věnováním mi jako jeden z mála originálů vyvedený na originálním podkladu zdobí v rámečku pokoj na chatě.

A v té době jsme potom spolu ještě prohodili občas pár slov a můžu potvrdit, že to byl příjemný a slušný člověk, i když jak od jeho známých vím, tak řadu posledních let se příliš na veřejnosti neobjevoval a nějak se uzavřel a společnost nevyhledával.

Tak to máte báječnou vzpomínku a vskutku originální kresbu. Děkuji Vám za zprostředkování milé příhody.

Je to hodně čerstvá zpráva, zaregistroval jsem ji až z Vašeho blogu, nicméně 77 let už dnes není až takový věk, ani nevím zda byl nějak vážně nemocem.

Pokud jde o Dikobraz, vzpomínám si, že začátkem 90tých let tam čeřil, svými mírně (nebo více, jak pro koho) lechtivými vtipy, veřejné mínění jiný kreslíř a pro změnu známý sportovec (dokonce reprezentant na Olympiádě) Petr Urban. Prý tam pak chodily dopisy ve stylu: "Jak můžete uveřejňovat kreslené vtipy toho sprosťáka Urbana?", jiný prý zase jen suše konstatoval, že: "Petr Urban je prase a má AIDS..."

Honza Vyčítal měl, tak jako jiní umělci, své skvělé písně, např. To tenkrát v čtyřicátom pátom, ale i slabší chvilky, viz. spíše parodie s Vlastou Parkanovou na vítání radaru. Každopádně byl stále svůj a stihl toho víc než dost.

Díky za vzpomínku. Asi už nezažiju v životě nic s tak silnou a krásnou atmosférou jako Slavnosti Svobody v devadesátém u nás v Plzni. A Jan Vyčítal se stal takovým neoficiálním symbolem těch dní, zněl všude. A bylo krásně, a nekašírovaně

Děkuji Vám, Filipe, za krásnou vzpomínku. Ano, jsou zážitky tak silné, že si je neseme po celý život s sebou. A ta, o které píšete, je určitě jedna z nich.

ano s úctou.

Děkuji Vám, Jaromíre!