Trošku jim to ulehčuje internet, viděla jsem recepty na jednoduchá jídla pro školáky .

Držím děvčatům palce.

V LBC jsem šla v sobotu městem, nejdřív jsem říkala město duchů, a pak jsem pochopila, že je to město mladých. Procházeli městem skupinky mladých a sháněli

otevřenou hospodu . Já jsem hledala otevřenou lékárnu a našla jsem. Ale nevím jak

pochodili ti mladí ...

Ale jo, Zdeni, ten blog se potkal s úspěchem! Pohavila jsem, a i dezert po o...byl:-)))))

Jen jsem zaslzela při pomyšlení, že de facto 35 let vařím denně. Nejhorší na tom je vymyslet co, aby to bylo jiné.

Ale což, hlavně ať jsme zdraví, že?

Díky za tak skvělý blog v této záplavě jednoho tématu!

...pardon...Pobavila...(asi slabé brýle na mobil)...:-)

nejhorší je vařit pro jednoho.

Třeba takový guláš, ten jako jedna porce uvařit nejde.

Svatá pravda. Když mám někdy výjimečně vařit jen pro sebe, tak říkám, že je nejlepší si udělat míchaná vajíčka nebo brambory na loupačku.

Myslím, že nás pandemie naučí mnohému, Zdeni.

Fajn den dle možností.....

Děkuji za návštěvu a též Ti přeji příjemný a klidný den!

Pohodové čtení a poslední věta, ta to jen potvrzuje.

Děkuji, Jitko. Zdravím a mávám!!!

Nevěřím, že bys neuměla vařit, Zdeni, naopak bych od Tebe rád něco ochutnal

Jeníčku, že Tys četl jen nadpis? Já vařit umím, klasiku samozřejmě, ale svého času jsem byla nucena pro rodinného člena vařit dietu na nemocnou slinivku, uff, to byla výzva, tam je tak málo vhodných surovin. Ale taky jsem to zvládla. Pacient se dokonce uzdravil. A moje žloutkové věnečky a větrníky... auuu, ještě jsem neobědvala, nemůžu o tom teď psát.

Karma...jo křenová a česneková vomáčka...to se už dnes moc nenosí...a nad cibulovou by si to dnešní mládež snad i hodila.

Jéé, to je náhodička, já jsem zrovna nedávno dělala cibulovou s uzeným. Byla jsem pochválena.

A jaké já měla výčitky, jaká jsem hospodyňka !!! Nač a proč. U nás je střední odborná škola kuchařinek a servírek, obědy se jim daří. I několik pizzerií s rozvozem máme. Vařit pro jednu osobu - zbytečný přepych. No, teď to musím po dlouhé době zkusit. Když moji tři kluci vyrostli ve zdraví, asi jsem nevařila špatně, jen jsem už poněkud zpohodlněla. Zdeni, píšete mně z duše.

Věruško, mě to téma napadlo dneska ráno, když jsem v samoobsluze zaslechla paní, která si nemohla vzpomenout, jaký sortiment pro uvaření oběda koupit, že prý snad už všechno zapomněla. Ale chápu tu paní, chápu i Vás. Moje teta, když zůstala sama, tak už si pro sebe taky nevařila, obědy jí přiváželi, tím pádem ani nákupů tolik nedělala. A pak mi jednou povídá, že si nemůže vzpomenout, co se přesně dává do nějaké omáčky, už nevím, o jakou tehdy šlo. Prostě člověk vyjde ze cviku. Takže ten problém může mít jak mladá žena, která se k vaření moc nedostane, tak i zkušená hospodyňka, když zestárne a už dlouho u plotny nestála.

Děkuji Vám za návštěvu a přeji klidný den!