Člověk je tvor společenský - Spolek tvoří 2 ks. Pak tedy model "Potkání se" - nutně, s nějakým oslovením. Navyklé - "Dobrý den", mi přijde jako univerzálně dobré. Lze modifikovat - "Přeji vám", přidat pozdvižený klobouk, gesto ruky - i tuto možno podat. Tak, či onak - To oslovení, beru za práh - Následně je možno rozvíjet dialog. Může a nemusí být ...

Ono "Jak se máte", mi skutečně přijde, jako megatupé - netaktní. V podstatě kategorie inflace - slov. Chápu to, jako neúmyslné nezvládnutí - neobratnost oslovení. Obranu jsem si ovšem vynašel - "Jak se mám" ? = "No prostě tak, jak jsem včera pracoval" ! Funguje to, doporučuji ...

Anooo, podobně to vnímám i já. Jestli se někoho obávám, tak setkání s člověkem, který mi během prvních pěti minut položí k nohám všechny bídy světa i se šťavnatými podrobnostmi.

Skvely fejeton, Zdeni. Odpoved na Tvou otazku si vypujcim od kocourka Modroocka, ktery rika: "Ja se mam nejradeji dobte."

Krasnou sobotu a dobry byti

Děkuji za přání, ráda ho opětuji.

Jinak, Jene, hned se mi vybavily půvabné ilustrace paní Zmatlíkové. A tato odpověď je dokonalá!!!

Otázku, jak se máš, považuji za konverzační frázi, na kterou se u nás v kotlince nejčastěji odpovídá : celkem to ujde nebo jde to. Odpovědět po "americku": "Mám se naprosto skvěle. Daří se mi všechno, na co sáhnu a nedovedu si představit, že bych se mohl mít ještě lépe", většinou vyvolá emoci, která se navenek projeví zezelenáním obličeje nepotlačitelnou závistí.

Popravdě přiznávám, že já odpovídám: Děkuji, dobře. A hned změním téma a začnu hovořit o něčem jiném. Tedy pokud jde o setkání a nikoli o letmé míjení se na chodníku .

Je to prostě jen zažitá konvence.Kolika lidem, kterým řeknete "dobrý den", opravdu upřímně přejete, aby se jim skutečně vydařil ?

Máte pravdu, ale jen částečně, protože "dobrý den", není otázka, ale oficiální pozdrav, zatímco "jak se máte?" otázkou je a očekává se na ni odpověď.

No ano, vzpomínám a hned si to notuji.

Mně tak trochu leze na nervy v amerických filmech fráze - jak se máte? - hned po pozdravu. Nikdo na ni stejně neodpoví. Přitom já sama jsem si zavedla nový, aktuálně-úletový pozdrav, místo na shledanou říkám Na zdraví!

Jak se mám já? Děkuji, Zdeňko, mám se dobře, na zdraví nám všem.

Věruško, to je skvělá metoda, tu chválím!!! Na zdraví!

Děkuji, jde to. Zrovna včera jsem se zlil jak německej zájezd.

Angličané na společenskou formulku "jak se máš" očekávají obligátní odpověď "děkuji, dobře, a ty?" Tato předepsaná formulace se očekává i od topící ho se, pokud by se ho zachránce před podáním ruky na to optal.

Proto byli v anglicky mluvících zemích trochu v šoku, když po pádu železné opony jim nově příchozí Češi na dotaz "jak se máš?" odpovídali popravdě "hele blbě, všechno je na prd, peněz málo, v práci otročina a děs a Vlasta ještě k tomu začala chlastat".

Standardní a pravdivá odpověď (kterou já používám) je:

"Ahoj, jak se máš?"

"Jak mi vláda dovolí."

Moc pěkné!

Já na tu otázku vždycky řeknu: "děkuji, dobře" a víc u tématu nesetrvávám.

Děkuji za optání, mám se fajn.

Já zase často říkám děkuji za zeptání, ještě to ujde..."

Tyhle fráze jsou na celém světě jako pozdrav a nikdo asi nečeká jinou odpověď než děkuji, dobře, a vy?

Tohle bylo mezi prvními co jsem se ve španělštině naučila a umím dodnes i když jsem skoro všechno zapomněla :-)

Jaká by mohla znít odpověď než ta fráze mě tak netrápí, spíše to, že mě už dávno napadlo a ještě jsem se na to nikde nezeptala, když napíšu pod článek autora (ky) reakci v podobě svého zážitku, který ve mě ten článek probudí, jestli to někoho zajímá, hlavně autora (ku), nebo je to neslušné a měla bych jen psát obdivné, nebo jiné reakce jen na text autora (ky).

Tak nevim, zajímá někoho že si tu frázi ve španělštině pamatuji dodnes?

Zdeni, na vaši otázku jak se mám já odpovídám, děkuji, dobře a vy?

:--) a mohla bych i španělsky Bien, gracias, y usted?

Někoho to zajímá, jiného ne. Tak už to chodí, ale diskuse má být sice výměna názorů k tématu, ale tady jsou často osobní zážitky a vyprávění mnohem zajímavější, než celý článek.

Neptám se tak vůbec. Jednak to nemám v nátuře a druhak skoro každý stejně odpoví "ále, stojí to za h....!" Nedávno jsme podobné téma probírali s kamarádem, který 40 let žije v Idaho. Když vycházím z bytu a slyším v domě šramot, radši počkám, abych se nemusel s nikým konfrontovat. Také moc nepřeju k jídlu, neboť když někdo přeje mě, mám plnou pusu a stejně nemohu odpovědět. Ve zmíněném anglosaském prostředí prý také moc nepřejí k jídlu a taky radši počkají, až je v domě "čistý vzduch" Nechtějí se prý vzájemně prudit.

Nu, já dobrou chuť přeji vždy, ale je fakt, že už se několik konzumujících u toho trochu přidusilo .