Já žiju ráda a do rodného listu nekoukám. A do posilovny nikdy!!

......

Někdy se cítím na 20, někdy na 50. Když to zprůměruju, jsem celkem ucházející třicítka.

Jak se kdo cítí, záleží na situaci. Kolikrát se cítím starší než jsem, ale když jsem se svým čtyřletým vnukem, dokážu se naladit na ten jeho věk. Ale někdy mi to dává pěkně najevo, když mě viděl, jak těžko vstávám, tak poznamenal: Ty už brzy umřeš dědo, že.

Věk je pouhé číslo

Já se cítím jako jako bych by mi doznívala puberta a mé okolí mne tak evidentně vidí také Možná proto mám pořád nejvíc přátel věkově kolem dvaceti i když už jsem čtvrtým rokem dědečkem...

Mimochodem, můj syn, který mne tím dědečkem udělal, mi myšlením někdy přijde naopak jako starý dědek

Myslis to urcite dobre, Zdeni, ale nejsem si jisty, jestli neplnolete devce muze takhle psat

Jeníčku, my, co ještě nemáme občanku, si můžeme dovolit ledacos .

Stárnutí je přirozený biologický proces, nemá valný smysl se tím zabývat, dokud ráno vstaneme sami z postele a jdeme si uvařit kafe.

Já vím, já vím. To vše beru s nadhledem, pokud se ten biologický proces týká někoho jiného. Ale jak útočí na mě, znervózním.

Věk je jenom číslo.

Znám sedmdesátileté mladíky i třicetileté staříky.

I já mám pár takových zkušeností. Ale stejně... stárnutí není mým koníčkem.