Knihy jsme dcerám kupovali průběžně celý rok, ty lepší pak byly třeba k Vánocům, anebo právě za vysvědčení.

To jste mi udělal radost, tohle si přečíst, to je pro mě jako doušek čisté vody.

Kniha byl vždy vítaný dárek, tehdy ani moc velký výběr a prostředky nebyly. Na den otců jsem požadoval alespoň luční kvítí a...nebylo nic

Přiznávám, že pro mě je kniha vítaným dárkem celý život. Ač v zaměstnání trávím mezi knihami veškerý čas, stejně doma večer sáhnu po knize a s chutí se začtu.

za vysvědčení knihu..jak jinak..a nejlépe několik,abych se ty dva měsíce po večerech nenudila :-D

no a jako správná maceška, dám synkovi hru Time Line, několik sérií a předplatné časopisu o Simpsnových...

myslím, že Time-line by se Vám líbila, je to skládání časové osy v událostech,vynálezích atd...super dějepis...

Ó, tak tato hra by se mi opravdu zamlouvala. Jinak u nás v knihovně odebíráme a půjčujeme dětský časopis Časostroj. Je tam o historii psáno tak poutavě a zajímavě, že si ho děti půjčují naprosto dobrovolně a rádi.

Tesat kdo kamene a vyrezavat do borový kůry, Zdenko. Já dostával knížku a polárkac v krabici s Eskymákem. A protože mám letos po dlouhý době zase celý prázdniny volný a pracoval jsem dobře, koupím si nějakou krásnou knížku a vyrázim na pěknej oběd a budu si tak lebedit.

Krásnej zbytek června přeju a všecko úplně to nejlepcejsi k dnešnímu svátku.

Milý Marku, moc Ti děkuji za přání! A ty plány pro volný čas, ó, ty jsou skvělé, naprosto s nimi souzním!

odměna by měla zůsobit obdarovanému radost. tedy pokud bude mít z telefonu větší radost než z knihy, tak klidně telefon. mě taky udělal větší radost novej kopačák (před 50lety)

V době moí povinné školní docházky (a i té nepovinné) se dětem za vysvědčení- ani za to pěkné, dárky nedávaly. Učit se a být úspěšní ve škole byla jejich povinnost, zrovna tak, jako byla povinnost rodičů stara se o ně - a učitelů je učit. Za pěkné vysvědčení byla pochvala, za to špatné, pokárání. Když moje děti chodily do školy a po ukončení školního roku přinesly pěkné vysvědčení (a to bylo díkybohu opravdu vždycky), nějaký dárek od nás dostaly. A byla to většino knížka, stolní hra, nebo synovi i ten kopačák, ale nic drahého. Nerozmazlovali jsme je - tehdy byla ještě SKROMNOST považována za jednu z dobrých lidských vlastností. Rodičům mých vnoučat jsem do toho nezasahovala a nezasahuji, ani jim neradím. Zdá se mi, že to nepřehání. Je to výchovou. Já, jako babička, když mi školní zprávu přinesly ukázat, připravila nějaké pohoštění, upekla jim nějaký dortík a věnovala jim tu knížku, nebo nějaký groš, aby si samy něco koupily. Dík, Zdeňko, za zajímavý, aktuální blog.