Jaký je dnes den nebo co jsem měl včera k obědu ani netuším a tak mne vyděsilo, že přitom mi slova hitu, na jehož existenci jsem již dávno zapomněl, při jeho přehrávání naskakují několik taktů napřed – inu sladké stáří (bez Kolotočů) . Jo a s pánem od kolotoče jsem fakt nikdy utíkat nechtěl ...

Miroslave, ani se slečnou od kolotoče? Ta co jezdila k nám, nosila krátká trička, furt jí koukal pupík a z očí banda čertíků.

Utéci s kolotočářem chtěla i česká zpěvačka Eva Pilarová (samozřejmě nikoli v reálném životě, nýbrž v písničce).

Ve třetí sloce písničky zpívá, jak chtěla utéci.

"Šla jsem domů sbalit věci nutné, chtěla jsem se mořskou pannou stát a jako když utne, ráno bylo smutné, to se mi snad muselo jen zdát."

Ale v refrénu jí povadly všechny naděje, protože kolotočáři odjížděli.

"Stál kolotoč na náměstí, jím otáčel ten pán, měl tetovaná zápěstí,

byl prudký elegán. Stál kolotoč na náměstí, pán k jízdě všechny zval, náhle vyvěsil však návěstí zejtra ráno jedem dál!"

Ano, Slavomíre, však o té písničce v blogu také píšu a na konci mám na ni odkaz. Paní Pilarová ji ráda zpívala. A já, jak Vám teď odpovídám, jí mám zrovna plnou hlavu a podupávám si do rytmu.

Tak my to měli dokonce v rodině, Zdeni. Představ si, že jedna moje hodně dávná praprateta skutečně v mládí utekla s kolotočářem. Matně si na ni pamatuji z útlého dětství, jak jako stařenka dožívala u mojí babičky.

Ano, každá rodina má svoji černou ovci, ale pak na ni všichni rádi vzpomínají. A vzhledem k tomu, že to byla dávná praprateta, tak to od ní byl pěkně odvážný kousek, tehdy byla děvčata hodně hlídaná. Děkuji Ti za vzpomínku na dámu, která je mi rázem sympatická!!!

Zaujímavé, že ja som nechcela nikdy s nikým utiecť ani s kolotočiarom ani s cirkusákom

Á, tak to je škoda, protože ten sladký pocit nevhodné lásky je hodně sladký i po letech.

Spíš se zcela konkrétním zpěvákem.

S Horňákem?😀

Hezké, Zdeni! Já si z toho kolotočářského kluka, který pravidelně pobýval pro změnu v naší třídě, pamatuji jenom bílé sandály a zdarma jízdy na lochnesce. Sice vůbec netuším, jak se jmenoval, ani jak vypadal, zato úplně živě slyším jeho hlas: "Házejte, házejte míč do koše! Kdo se trefí má jízdu zdarma, trochu vám na to házení přidáme na rychlosti... Nevystupujte, dokud lochnesdráha úplně nezastaví!"

Jéé, Helenko, to je úplně živá vzpomínka i s přesnou citací. Paráda!!!

S jedním jsem se v patnácti líbala, a pak zjistila, že se líbal i s dalšími třemi kamarádkami.😀

Moc děkuji.

Mládí v čoudu, ale vzpomínky krásné.

Vašek

Někdy se člověku vybaví takové životní střípky, že se až diví, kde je měl tak dobře uložené.

Krásné vzpomíání, Zdeňko. Vrátila byste čas?

Okamžitě, bez váhání!!!