Nejsem sice slavná, ale jsem známá tvář... V pracovní době se potkávám se spoustou lidí, které si ani nepamatuji. A tak: to jsem rád, že vás vidím, mne nepřekvapuje a ted musím předstírat, že si na toho člověka pamatuji.

Minulý týden v nemocnici, dvě zaměstnankyně mi říkaly: já vás znám, odněkud vás znám...

A pomohla jste jim nebo jste je nechala tápat?

Cha, tak tomu říkám skvělá příhoda. Paní Brožová si možná tehdy myslela, že jste zvolil originální způsob, jak se jí přiblížit.

Splést si lze samozřejmě i ženu. Na konci roku 2018 jsem potkal výraznou plavovlasou ženu, která mi byla povědomá. Přemýšlel jsem, kam ji zařadit. Po nějaké době - dosud nevím, kde se ve mně ta odvaha vzala - jsem ji oslovil: „Martino, jsi to ty?“

Plavovlasá žena zamrkala leknutím a odpověděla překvapeně: „Ne, ne, já nejsem Martina,“ načež jsem se jí omluvil za spletení a šel jsem si po svých jako legendární pan Hujer.

O chvíli později mě doběhla kolegyně a celá rozesmátá se mě ptala, na co že jsem se to té Kateřiny Brožové ptal, že ta z toho byla úplně mimo.

Hezkou příhodu vyprávěl houslista Pavel Šporcl. V tramvaji si ho prohlíží holčička a ptá se: "Maminko, znáš toho pána?" Její maminka se na něj podívá a řekne: "Ne." Holčička si ho dál prohlíží a nevzdá to: "Maminko, a není to ten pán, co nám natíral okna?"