Děkuji.

Vďaka za empatický blog čítala som jednu staršiu zaujímavú knihu 5 jazykovlasky, kde autor G. Chapman hovorí, že jednou z príčin neporozumenia v manželstve je to, že každý z nás hovorí iným jazykom lásky. Niekto túži po pozornosti, iný po pochvale; pre niekoho sú veľmi dôležité darčeky, pre ďalšieho vymenená žiarovka či ožehlená košeľa a zas iný potrebuje fyzický dotyk.Láska sa po svadbe nemusí vypariť, no potrebujeme zapracovať na tom, aby sme sa naučili hovoriť jazykom lásky nášho partnera.

Janičko, děkuji za krásné zamyšlení. Ano, přesně takhle to opravdu je!!!

To, že se rodiče po nějakém čase rozjedou, jsem ještě schopen pochopit, zvláště tehdy, jde-li o nevěru, či dokonce týrání.

Ovšem zatahovat do toho děti za účelem pomsty druhému rodiči je zcela v rozporu s opravdovou láskou k dítěti. Syndrom zavrženého rodiče, jenž je pak nevyhnutelným následkem celého tragického příběhu, je stran toho, kdo druhého rodiče systematicky očerňuje, jasným, neoddiskutovatelným psychickým týráním dítěte, které si tuto nesmírnou zátěže pak ponese po celý svůj život.

P.S. Jak si potom má takové dítě vážit sebe sama, když je do něj egoistickým rodičem vtloukáno, že druhá polovina jeho podstaty (geny), které získalo od zavrženého rodiče, je špatná?

Vám za citlivý blog jasná karma.

...a potom si ešte deti tieto nefunkčné vzorce správania rodičov prenášajú do svojho života...

Moudrá a smutná slova, Zdeni. Dnes lidé začasto nedokážou dělat alespoň kvůli svým dětem partnerské kompromisy a snažit se udržet svůj vztah.

Ano, přesně tak. Zdá se mi, že někdy jim to nestojí ani za pokus. Občas si říkám, proč si současníci tak špatně partnery vybírají, když jim vztah nevydrží ani pár let? Snad lidé nejsou horší než dříve, jen ta trpělivost a kompromisy jim scházejí.

Na svých dětech se podepisujeme. Jak? To záleží na každém z nás. Co umí děti ocenit je láska.

Ano, s tím bez výhrad souhlasím!!!

Takto trestané dítě znám

Ajaj, bohužel těch případů není málo.

Zdeni, moc pěkný blog na stále aktuální téma.

Vyjadřovat se raději nebudu, byla bych příliš osobní.

Děkuji, Šárko. Je to hodně bolavé téma, raději mám veselejší psaní, ale kdyby blog pomohl alespoň jednomu rodičovskému páru k zamyšlení, cítila bych se poctěna. Tak snad třeba...

To mantru o tom, jak děti nic dělat nemusí a všechno mají dělat rodiče, tlačili v 90.letech do dětí oficiálně ve škole. Pamatuju si, jak to děcka u nás doma probírala, protože do školy jim přišla psycholožka a podobné kecy dětem říkala s tím, že pokud by po nich rodiče chtěli "práci" (rozuměj: pomoc v domácnosti a uklidit si po sobě), že to nesmí, protože dětská práce je zakázaná. Já pak s paní psycholožkou měla docela výstup, kdy jsem jí řekla, ať si podobné věci praktikuje doma, ale nehustí to do cizích dětí. Ona se totiž před dětmi chlubila s tím, že její děti jsou správně uvědomělé, protože 17-letý syn si ani nenamaže chleba, od toho má přece matinku, že. To na mě fakt šly mrákoty. Jakože syn dosáhne věku 18 let a od toho dne se o sebe začne starat sám? Pak si i sám ten chleba namaže? No, zlatý voči, to bych chtěla vidět. Jestli se takto vychovávaly děti, tak se dneska nedivme.

Páni, tak to je taky gól, nebo spíš vlastní branka, že jo. Škoda slov k takovým metodám.

Děkuji Vám za vyprávění.

Zdeňko, to znám velmi dobře. Taky se se ženou po rozvodu hádáme o děti ... ani jeden je nechce. Jen starý fór. Ale teď vážně: těžké téma, děti jsou pro ně nejvíc, takže dostat se do téhle situace, rozhodně bych je neštval proti vlastní mámě.

Davide, děkuji za dobrý názor. Znám obě stránky příběhů, to znamená ty zraněné a nešťastné oči táty, který se nemůže v klidu dostat ke své dcerce, i mámu, která od začátku vyšla partnerovým požadavkům opravdu vstříc a nakonec je takhle hnusně odměněna. Ale jsem ráda, že alespoň podle jejího vyprávění, ona synovi tátu nepomlouvá, tak snad si to kluk, až bude větší, všechno poskládá a uvědomí.

P.S. Jinak vtípek dobrej

Využívání dětí k vyřizování účtů mezi exmanžely je hnusné a podlé. Trestal bych to. Dobrá a fungující dohoda je lepší než jakékoliv soudní rozhodnutí. Děti si neřekly o to aby byly přivedeny na svět, tak o ně pečujme a respektujme je. Hlavně je milujme.

Vašek

Ano, Vašku, přesně tak by to mělo být. Vždycky je mi fakt nejvíc líto dětí, které se mezi rodičovskou neshodou potácejí a někdy je ta situace může do života i pokřivit tak, že si to ponesou životem. Kéž je takových případů stále méně a méně!