ja vodil brachu na fletnu, sam chodil na anglinu k uzasne ucitelce, manzelce ceskeho legionare, rodile americance, a jinak taky na hazenou, pozdeji kosikovou, jenze to jsme tam chodili pesky a ne ze nas tam rodice vozili auty, proste po skole jsme nekam chodili.... dneska je to jinej svet, Zdenko

Ano, je to tak, hodně věcí je jinak, dokonce i bezpečnost dětí a podobně. Jsem ráda, že třeba v menším městě nebo na vesnici to je ještě stále takové svobodnější a děti si ještě užijí i normálního lítání venku.

Honzíku, musel jste mít opravdu skvělé hodiny s takovou paní učitelkou. Určitě na to rád vzpomínáte.

Nanda chodí na housle a hudební nauku, jinak má volno pro sebe. Já chodívala na totéž, navíc ještě na klavír, a bylo to jen tak tak, už jsem brblala, že nemám čas na holky a tak. Všeho s mírou

Tak to má výborně zkombinované. Je určitě potřeba, aby děcko mělo možnost si část volného času prožít podle sebe. Ráda vzpomínám, že i když za mého dětství bylo kroužků pomálu, tak jsme s kamarády hodně sportovali, jezdili na kole, hráli míčové hry a samozřejmě i četli knížky. Na to jsem se celý den těšila nejvíc, až si večer zalezu a otevřu rozečtený příběh, ovšem to mi zůstalo dodnes .

No vida, Zdeni, to já si domů nosila vysvědčení ze školy, z LŠU z rytmiky a z výtvarky a víc jich nebylo jen proto, že na sportovní gymnastice, na turistice ani v sokole se vysvědčení nerozdávala. Všechny ty kroužky jsem absolvovala proto, že jsem chtěla já osobně, a ještě mi zbyl čas na kolo, brusle a blbnutí s kamarády.

Helenko, to je naprosto ideální, krásně zkombinovaný volný čas a hlavně dobrovolně, není nic v dětství nic lepšího!!!

Super, Zdeni

Moc děkuji!!!

Dneska by rodiče děti nejraději počali, odrodit by je musel někdo jiný a vyzvedli by si je až za 20 let...

Martine, a jste si jistý, že se něco takového už nepřipravuje k projednání ve sněmovně?

Chudák František ani nemá čas jen tak si nezávazně začutat s klukama na plácku před barákem, jako jsme to dělávali my v jeho věku

Naše bydlení je a hlavně bylo v ulici klidné, kde jsme si na silnici namalovaly lajny na vybíjenou a hráli až do večera, pinkali jsme badminton, hodně jsme jezdili na kole, ve vedlejší ulici jsou tenisové kurty, tam jsme byli každou chvíli, prostě pořád v pohybu. Ježiši, to bylo skvělý.

A zase vzpomínky mi běží hlavou . Jeden kroužek mi zastupovala družina. My jsme měly výborné družinářky, které měly trpělivost a nadšení ve vínku... Naučili děvčata i kluky základům šití a pletení.

Vyráběli jsme loutky, a šili a pletli na ně oblečení. Co se týče pohybu nebyl problém pro ně s námi běhat až na Libereckou výšinu, nebo do okolí ...

A o prázdninách jsme každý všední den chodili dopoledne na borůvky... sami děti bez dospělých. A odpoledne, zase volné...

Vždy někdo z dětí vymyslel co se bude dělat. Jediné co jsme měly povinné dostavit se na oběd a na večeři. A to nám pomáhal kostel neb se vyzvánělo poledne a klekání ...

Vlastičko, to bylo krásné dětství, co? Pamatuji si, že jsme taky vždycky o prázdninách dostali od maminky pár úkolů ohledně výpomoci doma, ale měli jsme volnou ruku v tom, kdy si to uděláme. Večer to prostě muselo být hotovo, ale jak si den rozvrhneme na zábavu a na povinnost, to už bylo na nás.

Pokud chcete, aby váš potomek všechny tyto kroužky navštěvoval, tak tam musíte děti vozit a k tomu potřebujete rodič čas.

Ivanko, to jen ve velkých městech. U nás je to všude jen pár kroků . Ale co se těch větších měst týká, tak kamarádka má dokonce paní, která za mírný poplatek její děti na různé kroužky rozváží a sváží domů. Uff.

Je suis František...

Měla jste hodně vysvědčení?

Plány na to, kam všude budu chodit, abych neměla žádný čas pro sebe, vznikly v mých patnácti. Ignorovala jsem je.😆

Ano, Klárko, to chápu. Navíc v tomto věku jsou všechny rodiči připravené plány již předem určeny k záhubě .