Jak vypadám na starých fotkách, nebo teď, vůbec neřeším. Stejnê se to nedá ovlivnit. Navíc...nejsem fotogenická.

Ale staré fotky mám moc ráda, protože se mi vybavuje cesta životem - mým i mých blízkých.

Díky, Zdeni!:-) A tu tvoji nohu kárám, že tě nenechá spát, mrška.

Milá Maruško, noze Tvé rozhořčení vyřídím.

Já mám na fotkách taky nejradši nějakou konkrétní vzpomínku, kterou mi ten snímek přivane.

Mám ranec starých fotek, pouštěli jsme si je přes dataprojektor na plátno a řvali smíchy na srazu gymplu po 40 letech. Ale tady si je netroufám moc publikovat. Dobrej blog, Zdeni.

Tomáši, já snad kdybych mi ta noha neubírala na duševní svěžesti, taky bych s tím nešla ven. Ovšem prohlížet si to se spolužáky a vyvolávat hromadné vzpomínky, to muselo být fajn.

Zdeni, kdyz si tak prohlizim Tve fotky v tomhle clanku, jestlipak vis, na krere Ti to nejvic slusi? No prece hned na te prvni. Na te, co na ni ucucavas dzus brckem a hezky se u toho usmivas

Jeníčku, to je od Tebe tak milé. Děkuju, hned mám sobotní večer usměvavější.

Parádní fotky a vzpomínky!

Děkuji, Pavli. Překvapilo mě, že každá z těch fotek má svůj příběh, i že se mi toho tolik vybavilo.

Zdeni, posledni fotka nejde videt. Kazdopadne jste krasna zena i dnes!

Martinko, ten prázdný rámeček je nějaký reklamní, ten není můj. Taky jsem se divila, co to tam naskočilo. A moc děkuji za milá slova!

Zdeni, mohly bychom spolu na dovolenou. Ani já se nikdy neopálím, jsem totiž pravá blondýna se všemi následky

Zuzanko, to je sympatické. Ale je fakt, že Ty máš alespoň blonďatou omluvu, zatímco já nutně působím jako sluníčkový záškodník.

Já si spíš říkám, tady byl svět ještě v pořádku. A vzpomínám na to, jak jsem po dvou pořádně prospaných nocích ušetřila spoustu času v koupelně...

Klárko, to jsi napsala skvěle, "koupelna" mě pobavila!!!

U me je to ale opacne

I to je v pořádku!

Krásné fotky krásné slečny. Kluci museli za vámi běhat jak zjanceny a určitě se jim o vás zdálo.

Já to mám s mladými fotkami asi tak.

Divím se proč jsem si tehdy myslela, že mám ránu, když se teď na mě z fotek dívá docela pohledná děva. V době kdy jsem si myslela, že jsem tlustá, jsem byla štíhlé děvče. To jsou paradoxy... :-)

Nadi, je pravda, že máme na sebe zřejmě nějak vždy přísnější současný pohled. Paradoxně nejsme v tomto případě objektivní, což je zvláštní. Ale ty vzpomínky jsou roztomilé.