Moc mě potěšila Vaše shovívavost k tomu učni. Je vidět, že jste laskavá žena. Přeji brzké uzdravení.

Děkuji Vám moc. Už aby ta ozdoba byla dole. Ale ještě si musím počkat.

Zdeni, dobře, že to dokážeš brát takhle s humorem

Abych pravdu řekla, taky jsem ráda, že mi to bylo dáno do vínku. Taky se umím rozčílit, ale jenom sama na sebe.

Mně hned bylo divné, jak se do sádry, která bude pod koleno, dostane prádlo a který kousek.

Já zas mám zážitek, jak mi ošetřenou ránu na noze zavazovala sálová sestra aktuálně půjčená na ambulanci z důvodu dovolených. No, povolilo to hned cestou do práce.

Cha, trošku jsi mi připomněla scénu z filmu Sestřičky, jak je Jiřina Jirásková odvolána k porodu, zrovna když chlapovi fačuje nohu, jak mu hodí ten fáč do ruky, aby si to dodělal sám a říká snad něco jako: No vy si neumíte zafačovat tlapajznu? To jste voják?

No jo, to bys nebyla ty, Zdeni, abys z toho neudělala show!:-))) Paráda!

U mě zabodovala...."vdova po yettim". Skvělý příměr:-)))

Maruško, moc zdravím!!! No, fakt jsem zvědavá, co pod tou sádrou bude. To víš, teplo je hnací motor.

Tedy Zdeňko, ještě že si z toho děláš legraci, jinak by to nebyla žádná legrace! Kéž se ti ten "odpočinek" už brzy nachýlí ke zdárnému konci.

P.S. A pak si vezmi k lékaři nejlepší prádlo - on ti ho zasádruje

Milá Ivo, přesně tak. Kamarádku jednou málem omejvali. Vzala si do nemocnice nějakou drahou značkovou noční košilku, asi aby reprezentovala rodinu, a přivezla ji doslova zaprasenou všemi možnými dezinfekcemi, skvrnkami od krve, jak jí píchali injekce a dělali náběry. Něco šlo vyprat, něco už nikdy.

Teď s manželkou čteme další vaše dílko (kouká mi v altánku přes rameno) a už ví, proč se chlubím, že mám takovou úžasnou bytost za (i) přítelkyni.

Je úžasné, kolika lidem dokážete udělat radost.

Škoda, že cenzor upřednostňuje ve výběru politické blogy jako nástroj svého přesvědčení, před takovým (a jemu podobnými) nádhernými výtvory.

Z Vašeho psaní ta člověčina přímo sálá.

Kdyby to šlo, hned bych Vás adoptoval.

Děkuji Vám, to jste mě moc potěšil!!! I já coby čtenářka raději pročítám vše, kde čichám, čichám člověčinu.

Vždyť ty denervující věci se kolem nás rojí každý den jako nevyžádané e-maily, musíme si žití nějak zpříjemňovat. Vážné rozbory radši nechám povolanějším. Já se cítím povolaná pro život.

Vyřiďte, prosím, pozdrav i Vaší paní.

Při čtení Tvého zážitku s vysokou sádrou mne napadlo, že by v poučení pro pacienty mělo být uvedeno, že "vysoká sádra se provádí u osob toliko na ostro".

Karma.

Tomáši, popravdě, už to zavánělo gynekologickou prohlídkou.

Ale jinak byl ten pán opravdu moc příjemný, vyprávěl, že dělal 10 let na lůžkovém oddělení. Prostě to byl sádrový začátečník a zrovna já jsem na něj kápla.

To se to směje cizímu neštěstí, že? Promiň, ale já si to celé představila i s tím filmem. Ale ještě není jisté, KDO ti tu sádru bude sundávat. (snad při tom nepřijdeš o tu nožku). Jsem si jistá, že z toho bude další skvělý blog

A sakra, teď jsi mi, Jitko, nasadila brouka do hlavy !

Po ránu jste mi zvedla náladu. Karma je jistá a přidám svou vzpomínku. Před pár lety jsem si zlomila také nohu v nártu. Bylo 1.června. A my se museli odstěhovat do chatky na zahradě, protože jsem se s tou sádru nevešla na panelákové WC, o dostupnosti vany jsem ani nepřemýšlela. Na zahradě je sprcha, tedy hygiena vyřešena. Léto bylo tehdy úžasné a 5 týdnů rychle uteklo. Když mi sádru sundali, úplně první věta, kterou mi pobavil spolupacient v čekárně, malý kluk: "Mami, proč má ta paní jen jednu podkolenku?" Jojo, nožku oholíte, ale opálení už nedohoníte ani po zbytek léta.

Martinko, děkuji za Vaši vlastní zkušenost. Odstěhování do chatky mě pobavilo a naprosto tomu rozumím. Taky se potýkám se spoustou praktických překážek. A hned se zeptám, jak jste to dělala s tou sprchou? Já mám strach, abych sádru nenamočila, tak je v tom horku mytí fakt pracné.

A chlapeček "s podkolenkou" mě opravdu rozesmál.