To je vynikající nápad, těmi "poprvé" si zpomalit čas. Přemýšlela jsem, co bych dnes v tom nečase mohla vykonat poprvé. Nic velkého mě bohužel nenapadlo, ale pak jsem si uvědomila, že zoufat netřeba, protože člověk dělá neustále a všechno poprvé - už žádná situace nebo myšlenka se nebude opakovat, všechno je teď a tady vždy poprvé a zároveň naposled, to je moc krásné

No přesně tak. Ale právě vzpomínám na kamarádku, které manžel zaplatil kurz plnění čokoládových bonbonů. Prostě jen tak, aby viděla a zkusila něco nového. Vrátila se úplně nadšená. Sice jí ta dovednost k ničemu nebude, ale užila si to krásně a ráda o tom nám všem vypráví.

Kdysi jsem narazil na Adolfa Hoffmeistera a jeho dílo - "Čas se nevrací". Vedle obsahu, mne zaujal, právě ten název. Mé poznatky? Nejlépe, když jsem ji jako ženatý přijel za rodiči a šel s otcem na pivo. Začalo to tím, že rodič se zasekl ve svém čase ... (cituji doslova).

"Synu, jakou to máš na sobě podivnou strůj"? Rifle a svetr. Času dost - hledání jeho civilizovaných kalhot, pro mne. Huráá jdeme! No zase nejdeme, já vpředu, za mnou otec skloněn - infarkt? Přijdu a slyším - "Hle, jaká to podivná rostlina a jaký ještě podivnější brouk po této leze"! Mne málem eblo, čas plyne, již 2 piva !

Jsem na chalupě, paráda přesazen přírodě, čas teče jinak. Hůře vidím a pojednou i lépe vidím! Spatřuji to, co jsem dříve neviděl! Spousty rostlin podivných a brouků ještě podivnějších! Vracím se časem, s úsměvem na příhodu s rodičem vzpomínám! Měl pravdu. Úctyhodný spisovatel rovněž, nicméně? Takto se mi "Čas vrací" ! ...

To je nejkrásnější vracení času, jaké člověk může mít. Moc pěkně jste to popsal.